Dnes je 7.12. a svátek má Ambrož / Benjamín
Sluch funguje jako iniciátor mluvení, nejen že zpracovává zvukové podněty – akustické vlny, tj. zhušťování a zřeďování tlaku, ale analyzuje také další charakteristiky zvuku: hlasitost, výšku tónů, barvu a rytmus. Úloha ucha není jen pasivně přijímat zvuky, ale aktivně zvuky analyzuje a převádí je k dalšímu zpracovávání v našem mozku.
Ucho se skládá ze 3 částí: vnější, střední a vnitřní ucho.
Vnější ucho se skládá z boltce a zvukovodu, který uzavírá blanka nazývaná bubínek.
Střední ucho tvoří systém kůstek a drobných svalů vedoucích od bubínku na jedné straně až k další blance, oválnému okénku, které odděluje střední ucho od vnitřního. Středoušní kůstky se podle svého vzhledu nazývají kladívko, kovadlinka a třmínek.
Vnitřní ucho je tvořeno blanitým labyrintem, v němž je uloženo rovnovážné ústrojí a hlemýžď. Hlemýžď je tekutinou naplněná stočená trubička, která nasedá přímo na oválné okénko. Uvnitř této trubičky je po celé její délce umístěn Cortiho orgán. Ten přeměňuje mechanické vzruchy na vzruchy nervové, které pak již zpracovává mozek.
Zvuk je mechanické vlnění, může se šířit všemi prostředími – jak plynným, kapalným, tak i pevným. A právě všechna tato prostředí zvuk vystřídá i na své cestě uchem. Do vnějšího ucha zvuk vstupuje jako vlnění vzduchu. Bubínek na konci zvukovodu předává toto vlnění středoušním kůstkám, tím tedy zvuk opouští plynné prostředí a dál se šíří prostředím pevným. Poslední kůstka středního ucha, třmínek, nasedá na oválné okénko, které je propojeno s ústí trubice hlemýždě. Hlemýžď je vyplněn tekutinou, tzv. endolymfou, a tak se poslední fáze vlnění odehrává v kapalném prostředí.
Až devadesát procent veškerých smyslových informací, které zpracovává mozek včetně pohybů a hmatu, patří informacím, které přijímáme uchem.
Podle Dr. Tomatise má lidské ucho tři zásadní funkce:
Udržování rovnováhy, orientace v prostoru a tzv. polohocit závisí na rovnovážném orgánu, který je jednou z částí vnitřního ucha. Jeho funkcí je informovat mozek o všech pohybech těla. Ucho tedy hraje důležitou roli při kontrole držení těla a orientaci v prostoru. Všechny úpony a šlachy v našem těle se řídí informacemi předávanými VIII. hlavovým nervem - rovnovážným nervem, což má přímou vazbu na správnou koordinaci pohybů. Navíc má rovnovážný orgán vzhledem ke svému úzkému propojení s mozkem důležitou roli i při zpracovávání rytmu hudby a řeči.
Lidské ucho zajišťuje funkci tzv. „kortikálního nabíjení“. Můžeme jej přirovnat například k dynamu. Podněty, které dostává, transformuje v neurologickou energii, která dál putuje do mozku. Aby mohlo ucho dodávat energii mozku a tělu, musí být stimulováno zvukem. Zvuk je nezbytný pro naše „dobíjení“. Podle výzkumu Dr. Tomatise je zde úměra, že čím bohatší bude na vysoké harmonické frekvence přicházející zvuk, tím účinněji působí v energizaci organizmu. S tím souvisí i fakt, že se zpěváci po zpěvu cítí plni energie, což Dr. Tomatis vypozoroval například u svého otce – slavného operního pěvce. Pokud slyšíme správně vysoké frekvence, může být zpívání pro člověka velmi stimulující a energizující. Zvuky, které obsahují mnoho vysokých tónů, totiž stimulují rozsáhlou nervovou síť, tzv. retikulární formaci, která kontroluje veškerou aktivitu mozku. Naopak zvuky o nízké frekvenci, hluboké zvuky, jsou „vybíjející“ – spotřebovávají energii a vyčerpávají tělo.
Třetí funkcí je schopnost slyšení, která byla Dr. Tomatisem považována za jednu z nejdůležitějších lidských potřeb. Ucho zachycuje zvuky, zejména řeč. Prostřednictvím ucha tedy člověk naslouchá vnějšímu světu, se kterým pak komunikuje. Sluchový aparát, a hlavně hlemýžď ve vnitřním uchu, musí být ve výborném stavu, aby člověk mohl přijímat, analyzovat, vybírat a sledovat zvuky kolem sebe. Pokud dochází k poruchám slyšení, nepřicházejí jen potíže s rozlišováním zvuků, slyšením v uzavřeném prostoru a lateralizací, tj. dominantní stranou slyšení, ale také ke ztrátě schopnosti izolovat akustickou informaci z okolního hluku. V takové situaci posluchač přijímá informace, které jsou více či méně nějakým způsobem rušeny. Porozumění takové informaci pak vyžaduje od člověka zvýšené úsilí. Pokud tento stav trvá déle, vede k chybám v porozumění obsahu zprávy, únavě, rostoucímu nezájmu, vznětlivosti a nakonec ke stažení se do sebe. Své okolí pak člověk vnímá negativně. Je zřejmé, že tento stav má významný vliv na pozornost a paměť člověka.
Dr. Tomatis zjistil, že ucho hraje hlavní roli v jazykovém rozvoji. Moderní vědecké důkazy potvrzují Tomatisova zjištění, že lidský plod vnímá zvuky – slyší – již v prenatálním období – v děloze. Po narození se lidská řeč primárně vyvíjí prostřednictvím slyšení jazyka, kterým mluví jejich rodiče. Pomocí nápodoby a hry se učí frekvence mateřského jazyka. Pouze dobrá integrace mluveného jazyka umožní rozvinout dobré schopnosti psaní a čtení. Díky tomu je správně slyšící ucho klíčovým orgánem pro osvojování řeči.
Abychom dobře slyšeli, musí být ucho schopno přicházející zvuky bezchybně analyzovat. Zvuky, kterými jsme v přírodě obklopeni, jsou směsicí vysokých a nízkých frekvencí – nejedná se tedy, z technického pohledu, o čisté zvuky o stejných frekvencích a amplitudách, které můžeme vygenerovat elektronickými generátory zvuku. Ucho musí být schopno v této směsi různorodých zvuků rozlišovat. Výzkumy Dr. Tomatise prokázaly, že lidé s poruchou učení toho často nejsou schopni. Jejich tzv. „selektivita“ – schopnost rozlišovat správně jednotlivé zvukové frekvence – je tzv. uzavřená. Neslyší rozdíl mezi zvuky jako s a z, p a b, t a d, atd.
Vědecká práce Dr. Tomatise poukázala na to, že optimální přenos zvuků je možný jen za předpokladu, že svaly ovládající funkci kladívka a třmínku, kůstek umístěných ve středním uchu, pracují správně. Jde o to, že příliš velké nebo naopak příliš malé napětí těchto svalů se projeví nedostatečným poslechem, což má primárně významný vliv na fonaci – hlasový projev – jeho tón, barvu či výšku – avšak často člověku omezuje i efektivní komunikaci s různými důsledky. Nesprávné pochopení přijímané informace, obtíže ve vyjádření svých myšlenek nahlas a srozumitelně, potíže s učením a pamětí, poruchy správného vyslovování, koktavost, atd.
Jedním z hlavních cílů Rozvojového poslechového programu TOMATIS a Terapeutického poslechového programu TOMATIS je obnovit správnou funkci těchto středoušních svalků.
Dr. Tomatis nazval tento postup „gymnastikou pro uši“.
Dr. Tomatis vyvinul a nechal patentovat tzv. „Elektronické ucho“, elektronické zařízení se speciálními sluchátky s kostním a vzdušným přenosem, a originálně upravené audio nahrávky, které jsou prostřednictvím Elektronického ucha a sluchátek přehrávány klientům.
Poslechem zvuků, které Elektronické ucho mění velmi jemně od nízkých tónů k vysokým tónům, měníme napětí svalů ve středním uchu, aby lépe reagovaly na široké spektrum frekvencí. Jde vlastně o subtilní stimulaci těchto svalů, jakoby byly v posilovně. Toto cvičení nám znovu otevírá svět zvuků okolo nás.
Elektronické ucho a sluchátka užívají tří mechanismů:
U některých nahrávek přístroj filtruje určitá pásma frekvencí - nejprve nejhlubší pásma zvuku, postupně vyšší a vyšší. Tím „nutí“ ucho, aby se naučilo znovu vnímat ta frekvenční pásma, která byla doposud v jeho percepci oslabená.
Na zařízení je možné plynule měnit a kombinovat řadu řídících parametrů, jako je například časování příjmu zvuku. Jde o to, že kostní vedení – zvuk přijímaný kostí - může být oproti vzduchovému trochu například v předstihu. Tím učíme mozek k větší pohotovosti na přicházející zvukové podněty, čímž může jakoby „předvídat“, jaký zvuk by mohl následovat, což vede ke zvýšení efektivity naslouchání.